Zdravím všechny, jmenuji se Vít a narodil jsem se jednoho nedělního srpnového rána roku 1977 v Praze. Jsem ženatý (manželka Renáta) a mám malého synka Jakuba (2005). Na wikipedii semtam něco napíšu, přeložím, poopravím či edituji.
V posledních měsících u mne sílí myšlenka, že současná forma státního zřízení v Českých zemích není příliš důstojná a vyhovující. Naše státní zřízení "republika" tvrdí, že zde vládne lid. Ale není to trošku iluze? Nemám pocit, že by lidé měli nějaký větší podíl na vedení této země - je to spíš jenom "opium pro lidi".
Při sledování současné politické situace v Česku si říkám, proč by se naše země nemohla vrátit k monarchii, stejně jako třeba Švédsko, Británie, země Beneluxu, či Španělsko? I proto, že tradice silného samostatného českého státu nezačala v roce 1918, ale zhruba o osm stovek let dříve (vždyť třeba za vlády českého rodu Přemyslovců bylo české království větší než samotná Svatá říše římská.
Hlavou českého státu by podle mého názoru měl být konkrétní člověk, jenž je pro toto poslání připravován prakticky od svého narození. Tento člověk legitimním potomkem (nepřerušené linie) našich největších panovníků z rodu Přemyslovců, Lucemburků, Habsburků (příbuzensky je spojen např. se sv. Václavem, Karlem IV. a ostatními českými a římskoněmeckými panovníky). Tato osoba je uznávaným evropským politikem a diplomatem světového významu. Je dědičným korunním princem Českého království a následníkem našeho trůnu. Hovoří 14 jazyky (včetně češtiny). Jeho jméno je Ota Habsburský, avšak vzhledem k jeho vysokému věku by v úvahu připadal spíše jeho nejstarší syn Karel. Domnívám se, že by to byla skutečně reprezentativní hlava naší země.
Někomu se taková myšlenka může zdát "romantická", "zcestná", "ztřeštěná" apod., ale když se člověk blíže seznámí s tématem a zamyslí nad souvislostmi, zjistí, že je to myšlenka zcela pragmatická a z pohledu dnešní neutěšené politické situace českého státu není až tak nelogická. (Viz článek Monarchie: Argumenty pro a proti).
